Už snad většina lidí dokáže rozlišit význam žluté, modré a zelené barvy kontejnerů. Ale ne všichni dokáží vysvětlit, proč vlastně odpad třídí. Možná protože je to „ekologičtější“? Protože netříděný odpad by ničil naše životní prostředí? A skutečně víme, že by ho ničil? A proč mám nutkání odpovědět: ano, skutečně to víme?
Žijeme uvnitř ekologické ideologie, ať už má pro Vás pojem „ideologie“ pozitivní, negativní nebo neutrální zabarvení. Nakonec – ideologií je bezesporu i víra ve fungování peněz, na které naše společnost stojí. Ekologická ideologie se již usadila někde hluboko v nás, v generaci, která vyrůstala v 90. letech. Usadila se tak hluboko, že o její smysluplnosti nejsme zvyklí uvažovat.
Ekologie se projevuje na všech společenských úrovních – od nejvyšší, bez přehánění celosvětové politiky až po každodenní chování většiny z nás. Globální oteplování, erbovní znak současné ekologické diskuse, proto může být takřka dějinotvorné. Ale taktéž může být zcela vytrženo ze svého původního rámce – z klimatologického výzkumu. Nakolik oprávněné či neoprávněné vtahování tohoto tématu do politiky je, to nechme stranou, neboť i to by byla otázka především pro klimatology.
Zajímavějším aspektem problému je způsob, jakým téma globálního oteplování v politickém, veřejném i mediálním prostoru funguje. Co totiž původně bylo vědeckou diskusí, to se změnilo v populární téma – hovoří se o nutnosti, nezbytnosti, katastrofických scénářích. Znovu se objevuje moderní mýtus o zachraňování světa, tentokrát skrze životní prostředí. A na druhé straně barikády se hovoří o manipulaci, ideologickém nebezpečí, zeleném teroru a populismu. Politická i veřejná sféra znásilnila pojem globální oteplování, převedla ho do roviny svých vlastních – sociálních, kulturních, politických a ekonomických – procesů a dějů. Takto vedená diskuse pak samozřejmě nemůže být vnitřně koherentní, neboť původní významy byly překryty vrstvou významů jiných, ve své podstatě nesouvisejících. Vrcholem procesu vtahování tohoto tématu do kulturně-politické oblasti pro mě byla perverzní akce Live Earth, událost, která si jistě časem najde místo mezi nejidiotštějšími počiny lidské historie, jakkoli dobrý účel mohla mít.
Diskrepanci uvnitř ekologické ideologie lze sledovat dokonce i na postoji Václava Klause. Současný prezident brojí proti koncentrování moci v rukou ekologických aktivistů a ochránců životního prostředí. Varuje před pronikáním iracionálních ekologických názorů do politického diskursu.
Co tedy vůbec reprezentuje postoj Václava Klause? Mohlo by se zdát, že stojí proti bezmezné víře v nutnost fungování „ekologických institucí“ a proti zneužívání ekologické ideologie k získání moci. Mohlo by se ale také zdát, že sám Klaus je součástí ekologické ideologie, neboť ta v sobě zahrnuje i své odpůrce a určuje pro ně mantinely. A nezáleží ani tak na tom, zda si Klaus své zařazení uvědomuje nebo ne. Ideologie funguje celospolečensky a funguje v samotném myšlení lidí – Klaus funguje pouze skrze média a proto může být ideologií pohlcen.
Nesdílím s Klausem názor, že by ekologie s jejím podílem na politické moci byla nebezpečná. Nebezpečí přichází ve chvíli, kdy ideologie – jakákoli ideologie – začne nabízet, že za nás převezme naši zodpovědnost a že za nás bude myslet.
Zodpovědnost a myšlení bolí. Idiocie a ignorantství jsou většinou pohodlné a přirozené stavy. Ale pokud si naši zodpovědnost a naše myšlení necháme odebrat, pak z nás bude stádo idiotů. Proto: buďme ekology, protože nás naše myšlení dovedlo k tomu, že za životní prostředí neseme reálnou zodpovědnost. Učiňme ekologii předmětem skutečné, argumentační a vědecké diskuse a nikoli diskuse emotivní, stereotypní a formulkovité. To ovšem neznamená odnímat téma ekologie politickému nebo veřejnému diskursu. Znamená to hlavně znovupromyšlení vlastních názorů.
Skutečné odpovědi dostaneme jenom pokud budeme klást otázky.