Debatní pořad TV Nova s Václavem Klausem z 24. ledna poměrně jasně ukázal, kolik reálné politické moci prezident ČR vlastně má. Debata totiž byla pojata jako hodnocení právě končícího volebního období a Klaus měl mimo jiné hodnotit své prezidentování a jmenovat některé své úspěchy a neúspěchy. Jaké úspěchy a neúspěchy však vůbec může prezident mít? Prezidentský úřad je do značné míry symbolickou institucí, má za úkol reprezentovat republiku a být jakýmsi garantem chodu ostatních politických institucí, byť na ně žádný přímý vliv nemá, a uděluje milosti. Z reálných politických pravomocí disponuje právem vrátit zákon do Parlamentu. V debatě TV Nova se to muselo ukázat – jediným tématem, kde šlo o Klausova „politická rozhodnutí“, bylo vracení zákonů do Parlamentu. Nakolik „politická“ je tedy volba prezidenta?
Oficiálně se politické strany snaží prosadit za prezidenta „lepšího“ kandidáta, než navrhuje protistrana – pro ODS je nejlepší Klaus, pro ČSSD je Klaus špatný a proto chtějí lepšího Švejnara, atd. Bohužel, případná dobrost či špatnost jednotlivých kandidátů neodráží jejich předpoklady pro výkon prezidentské funkce, protože žádné specifické předpoklady pro tuto funkci nejsou, pokud se je ovšem některá ze stran nesnaží uměle vytvořit (třeba v případě Švejnarovy údajné neznalosti zdejších poměrů). Urputný boj o prezidenta na dalších pět let tak má pro parlamentní strany jediný smysl – jde o prestiž.
Pro média je podobná událost logicky zajímavým tématem – souboj dvou osobností, za nimiž stojí dvě politické frakce, nerozhodnost poslanců, boj o každý hlas, hodnocení kandidátů, debaty a mediální utkání, výměny názorů. A především je taková šablona „souboje“, do které média projektují prezidentskou volbu, poutavá pro širokou veřejnost, neboť si každý může udělat úsudek, každý se může k problému vyjádřit. Navíc pro výkon prezidentské funkce nejsou zapotřebí specifické předpoklady (žádný politický program ani přesvědčení, spíš naopak), takže se můžeme vyjadřovat k osobnostním kvalitám kandidátů a to jde každému ze všeho nejlépe. Volba prezidenta se zvrhla ve volbu Miss Sympatie.
Na jednu stranu nejde médiím říkat, čím se mají zabývat a čím ne. Můžeme si postesknout, že se zabývají zrovna tímto zbytečným tématem, ale jejich důvody jsou v tomto případě zcela racionální. Na druhou stranu by však prezidentská volba neměla v médiích takový prostor, kdyby veřejnost nezajímala. A veřejnost velmi zajímá. Průměrný občan však nedokáže rozpoznat, že se vlastně nezabývá politickým problémem. Zaujmout pozici prošvejnarovskou či proklausovskou se považuje za politické rozhodnutí.
V tom vidím problém. Proč? Protože se tím plýtvá již tak dost malým zájmem o skutečná politická témata, která by měl každý občan řešit v rámci své občanské odpovědnosti. Zájem o politiku je u průměrného obyvatele této země na úrovni zájmu o akční filmy – je to fajn, bavím se tím, ale když je toho moc, tak jdu dělat něco jiného. Politika je pro nás zábava, zájmová činnost. Proto říkám: šetřeme si zájem na témata, na nichž se politicky podílíme (zvlášť na parlamentní volby), a neplýtvejme všechnu naši pozornost na prezidentskou volbu. Zájem by se totiž měl odvíjet od odpovědnosti, kterou za danou věc neseme, a ne od zábavnosti, kterou určité politické události dokáží propůjčit média.
Podívejme se na prezidentskou volbu ještě jednou. Prezident má funkci garanční, reprezentační, jeho jedinou politicky relevantní pravomocí je vracení zákonů. Politické strany neusilují ani tak o zachování své programové linie, ale kandidáty prosazují hlavně z prestižních důvodů. Média protěžují volbu prezidenta čistě proto, že se jim to vyplatí. Nakolik významná tedy může být prezidentská volba pro běžného občana? Zdá se, že pro občana je natolik významná, nakolik se nechá strhnout médii.